Ufňukaná generace?

Do dětí, jejichž životy nebyly přidušeny dekádami komunismu, se vkládalo mnoho nadějí. Budou umět jazyky, cestovat, kam se jim zachce, budovat kariéru a budou zkrátka šťastné. Jenže to tak úplně nedopadlo.

Ano, řeč je o poslední dobou tolik diskutované generaci millennials, tedy té, která přicházela na svět zhruba v letech 1980 až 1995.

Té, kterou vlivný časopis Time definoval jako generaci JÁ JÁ JÁ a popsal ji na své titulce slovy líná, sobecká a narcistická (ono se při pohledu na všechna ta selfíčka a jiné zvěčněné části těl, které denně vyprodukujeme, ani nelze divit). Jenže za hranicemi skvělé image na sociálních sítích je často zoufale šedivý a průměrný život.

„Miluju lifestyle!“

Vždycky když u někoho na profilu na sociálních sítích zahlédnu tuhle větičku, musím se smát. Proboha, kdo dneska nemiluje lifestyle? Cestování, vysedávání v kavárnách, povalování po plážích, prozkoumávání metropolí, nakupování na farmářských trzích, módu, kosmetiku, design a vše od Applu? Kdepak, milovat lifestyle je dnes stejně normální, jako bylo v devadesátkách ‚zajímat se o hudbu‘.

Ale buďme upřímní, lifestyle pro většinu lidí znamená víc než jen zábavu a odreagování.

Je součástí naší identity, tedy alespoň té, kterou chceme ukazovat a kterou si můžeme sami řídit. A jeho výhodou je, že je celkem dostupný – když není na dovolenou v Karibiku nebo na ‚chanelku’, na kafe nebo tulipán, který se bude hezky vyjímat na Instagramu, se vždycky nějaká kačka najde.

Moderní životní styl si tak dneska může dopřát víc lidí, než tomu bylo před patnácti lety, kdy platilo, že co je dražší, to je lepší. Dnes víme, že je lepší mít doma méně věcí, než být zavaleni nepotřebným majetkem. A že víkend na chalupě s opékáním buřtů může být stejně cool jako pobyt v pětihvězdičkovém wellness hotelu. Ne-li víc, že?

Jenže pod touhle slupkou tvořenou snímky kytiček, kafíček, dortíčků, čerstvě vymačkaných džusíčků a čumáčků našich mazlíčků se odehrává reálný život. A ten je pro generaci millennials docela hořkým soustem.

Proč nejsem jako ona?

Podle kvalitativní studie, kterou mezi studenty staršími dvaceti let provedla organizace Harvard Business Review, je až 70 % millennials nespokojených se svým životem. Jak je to možné?

Vždyť mají tolik možností!

Cestují si, kam chtějí, studují, do závazků se nehrnou... Ačkoli výzkum zpracovával téměř tisíc různých odpovědí, jeden názor se objevoval až příliš často: „Jsme generace, která se nemilosrdně srovnává se všemi okolo, včetně svých idolů. A když si v něčem nepřipadáme výjimeční nebo se necítíme ocenění za to, co děláme, je to pro nás těžké.“ Ano, je to těžké, obzvlášť když je za okny nádherný slunečný víkend a s manželem slavíte páté výročí svatby. Jenže dcera má neštovice, plán B nemáte, a tak trčíte doma. „Uklízím a Andrej je vězněn u Timi v pokojíku,“ píšu své kamarádce na otázku, jak trávíme tenhle výjimečný den. Ona mi pro změnu posílá foto s komentářem: „Proč nevypadám jako ona?“ Má na mysli naši oblíbenou francouzskou ‚role model’, jejíž dokonale monochromní život prostoupený pařížskými kulisami obě sledujeme na Instagramu.

Nedávno jí manžel koupil k narozeninám chanelku (té Francouzce, ne kamarádce).

A teď pro změnu postuje fotku, kde své útlé tělo vystavuje na hotelovém balkonku oblečená do romantické plisované sukně. „Mrcha!“ odpovídám kamarádce a cítím, jak se moje nálada mění na zakyslou zpruzenost.

A teď si představte, že se takhle ‚samozprudím’ několikrát denně. V jedné ze svých světlých chvilek jsem přitom kamarádku poučovala, že si za to můžeme samy: „Podívej se, my trávíme čas tím, že sledujeme různé lidi, kteří denně tráví BUĎ hodiny vařením, NEBO hodiny uklízením, NEBO hodiny cvičením, NEBO hodiny kreativní hrou s dětmi, NEBO mají prachy.

A to všechno se nám slévá do jedné nerealistické superženy, které se zoufale snažíme vyrovnat.“

Kde se stala chyba?

Otázka je, proč jsme na sebe my, děti z generace millennials, vlastně tak tvrdé. Poměrně uspokojivou odpověď přinesla před třemi lety esej blogera Tima Urbana, která obletěla internet a která pojednává o modelové dívce jménem Lucy. Odpověď je snadná – Lucy měla příliš optimistické a milující rodiče.

„Baby boomers ve Spojených státech i po celém světě vychovávali své děti ve víře, že mohou dosáhnout čehokoli, co v životě chtějí, a hluboko do psychiky svých dětí zasadili pocit, že jsou výjimečné,“ píše Tim Urban.

Většina mileniálů si tak podle něj zcela neopodstatněně myslí, že právě na ně v životě čeká něco speciálního – když ne přímo hvězdná sláva a ve stáji jednorožec, tak přinejmenším skvělá kariéra a dokonale naplněný život. Jejich rodiče, kteří budovali kariéru v době ekonomické prosperity a leckdy dosáhli dál, než kdy snili, však nemohli předvídat dvě věci. Tou první byl rozmach internetu a následně sociálních sítí, díky kterým si dnes vidíme nejen za plot, takže se můžeme neustále srovnávat (a prohrávat) s okolím. A tou druhou je světová finanční krize. Místo rychlých aut, manažerských postů a vzdušných zámků tak na jejich rozmazlené potomky čekala úplně nová realita.

Diagnóza generace millenials proto zní: nerealistická očekávání a z jejich nenaplnění plynoucí frustrace. Když pomineme, že přibývá lidí, kteří žijí single a nedaří se jim najít vhodného partnera, je tu ještě jedna oblast, která hodně drhne: práce. Ačkoli má současná mladá generace největší podíl vysokoškoláků, podle mnoha dosavadních studií jsou jejich platy až o 20 % nižší, než jakých v totožném věku dosahovala předchozí generace. A nebude líp.

„Mileniálové nastupovali do prvního zaměstnání v nejtěžších ekonomických časech od Černého pátku v roce 1929,“ píše finanční kontrolor Scott Stringer, který zkoumal, jak se této generaci žije v New Yorku. „Tahle skupina mladých lidí čelí unikátní ekonomické výzvě, kterou jejich rodiče nepoznali.

Cílem každé generace totiž je mít se lépe než ta předchozí, jenže většina mileniálů toho nemá šanci dosáhnout.“ Mimochodem, jestli chcete vědět, jak se žije generaci millennials v New Yorku (a potažmo i v dalších velkých městech) a možná se trochu zasmát sami sobě, vygooglete si stránky Millenials of New York. Ale nečekejte dojemné životní příběhy, jako tomu bývá u podobně laděných stránek, nýbrž pořádnou dávku sarkasmu ve stylu: „Nemůžete se odstěhovat do New Yorku, když se bojíte neúspěchu. A to je důvod, proč se mi tu žije tak dobře – nebojím se říct si rodičům o prachy, když mi docházej.“ Nebo: „Kupovat všechno lokální je pro mě naprosto zásadní. A proto jsem ráda, že můj dealer trávy žije ve stejném domě.“

Sedmdesátníci na vrcholu

Otázkou zůstává, co vlastně tuhle generaci čeká. Nebo spíš co od života ještě může čekat.

Podle zmíněné studie Harvard Business Review je pozitivní, že i když většinu současná práce štve, stále si ponechává naději. Co když... Co když se mi podaří rozjet vlastní byznys a budu se moct vykašlat na dřinu v korporátu?

Klíčové prý bude vnímání kariéry z naprosto jiné perspektivy: „Mileniálové operují v zastaralém paradigmatu: myslí si, že vrcholu kariéry dosáhnou už ve třiceti či ve čtyřiceti. Přitom by měli kariéru vnímat jako mnohem delší časový úsek s vrcholem někde mezi šedesátkou a sedmdesátkou,“ vyplývá dále ze závěrů studie.

Jestli je to opravdu takhle, tak všem svým vrstevníkům doporučuju zvolnit. Klid, máme čas. Je sice těžké začít přemýšlet v dlouhodobé perspektivě v době, kdy jsme zvyklí mít všechno hned, ale nic jiného nám asi nezbude. A hlavně cvičte, nekuřte a pečujte o své zdraví, ať se toho úspěchu dožijete!

Pod slupkou tvořenou snímky kytiček, dortíčků, čerstvě vymačkaných džusíčků a čumáčků našich mazlíčků se odehrává reálný život. A ten je pro generaci millennials občas docela hořkým soustem. I když má současná mladá generace nejvyšší podíl vysokoškoláků, jejich platy jsou až o 20 % nižší. A nebude líp.

Zdroj: červencová Marianne 2016
Autor: Ivona Horváth Souralová

Další novinky ze světa módy





Katalog slev

Katalog slev

Lady karta na Facebooku

Mapa slev v Mobilní bance

App Store - QR code

Mobilní banka pro Váš iPhone.

Google play - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Android.

Windows Phone - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Windows Phone 8.