Sex? Děkuji, nechci

Jak žijí čeští asexuálové? Jak vnímají sami sebe a svět plný sexu? A jaký je vztah dvou asexuálů? To pro Marianne zjišťoval Michal Večeřa.

„Lidé toho o asexualitě stále ještě moc nevědí,“ vypráví mi během setkání pětatřicetiletá asexuálka Jana.

„Přijde za mnou třeba dokumentarista s tím, že se mnou chce mluvit o asexualitě, protože vidí, že je to teď trend, neboť společnost je tak přesycená sexem, že se lidé začínají stahovat do asexuality. To je naprostý nesmysl, v životě jsem neviděla člověka, který by se dobrovolně stahoval do asexuality kvůli tomu, že sexu je všude hodně,“ pokračuje. Na Janu lidé koukali jako na divnou už od útlého věku, měla totiž vždycky spíš klukovské zájmy, milovala počítačové hry nebo hokej. Když zůstával její postoj ke klukům kamarádský i na gymplu, nijak se tím netrápila, brala to prostě tak, že ten pravý se ještě neobjevil. „Pak mi ale bylo asi sedmnáct a o kluky se začaly zajímat i ty holky, které byly do té doby taky trochu divné a měly jiné zájmy, jako třeba knížky a psy. Vůbec jsem nechápala, proč na sebe nechají kluky sahat, připadaly mi jako děvky,“ vzpomíná.

Je to láska, nebo ne?

Na umělecké škole v Praze si Jana na normální holku hrát nemusela, vládlo tam celkem uvolněné prostředí. Právě díky té uvolněnosti si ale začala víc uvědomovat svoje limity v kontaktu s ostatními, například zjistila, že objetí na pozdrav je jí krajně nepříjemné, natož pak líbání na tvář.

„Měla jsem ale zároveň hlubší vztahy s lidmi, které jsem obdivovala. Ptala jsem se sama sebe, jestli to není láska, ale představa intimností mi byla naprosto cizí. Asi tehdy mi došlo, že to u mě nefunguje stejně jako u ostatních, a radši jsem se od mužů stáhla. To byla jediná funkční obrana před tím, co po mně chtěli. Stala se ze mě militantní feministka, chlapy jsem fakt tvrdě tepala,“ vzpomíná Jana na období zmatenosti v dospívání. „Měla jsem štěstí na empatického odborníka, který vyvrátil původní podezření na všelijaké fobie a nasměroval mě na internetové zdroje, ze kterých jsem se dozvěděla o asexualitě. Pak už mi všechno zapadlo dohromady,“ vzpomíná Jana.

Náročný coming out

Podobně jako další sexuálně minoritní skupiny, i asexuálové si musejí projí coming outem. „Před coming outem je člověk hodně sám. Lidi v okolí dávají různé rady, sice dobře míněné, ale zhoršují to, protože o problematice nic nevědí. Člověk se snaží narvat do nějaké škatulky, ale nejde to. Takže se mu pak děsně uleví, když zjistí, že se přizpůsobovat nemusí. Po té úlevě a radosti samozřejmě přijde vystřízlivění a člověku dojde, že to je pořád průšvih a musí se nějak naučit s tím žít,“ směje se.

V rámci osvěty jsou podle Jany nejlepší interaktivní formy jako třeba koncept Živá knihovna, což jsou diskuse úzkého kruhu studentů a osob s jistým příběhem, které pořádá Amnesty International.

Pro širší veřejnost bývají tyto akce dostupné také během Prague Pride, která je, stejně jako celá LGBT komunita, velkou podporou vzdělávání veřejnosti. Právě v průvodu na Prague Pride se Jana potkala s Ondřejem, podle kterého to mají asexuálové o dost jednodušší než gayové a lesby.

„Ti, kdo chtějí partnera stejného pohlaví, jsou logicky na očích těm, co s tím příliš nesouhlasí nebo to takzvaně tolerují, ale není jim to po chuti. Naopak asexuálové jsou takové ty tiché myšky, a tak se s odmítáním tolik nesetkávají,“ říká Ondřej a dodává: „Myslím, že informace jsou dnes dostupné, mně třeba posloužil internet, kde jsem narazil na diplomovou práci, která se přímo asexualitě věnovala.

Dočetl jsem se v ní o psychiatrovi, který mi předtím pomáhal s depresemi – je jedním z nejzapřisáhlejších odpůrců asexuality. Pak už mi bylo jasné, proč mě asi půl roku po léčení požádal, jestli bych si mohl k řešení intimity najít někoho jiného, že už mi nemá s čím pomoct,“ směje se Ondřej.

Aromantici, nebo panromantici?

Jana i Ondřej se postupně dopídili toho, že patří mezi takzvané aromantiky, tedy asexuály, kteří nejenže nepociťují vůči druhým sexuální přitažlivost, ale nikdo je nepřitahuje ani romanticky. A klasický partnerský vztah založený na zamilovanosti pro ně prostě není.

Podle slov Jany je ale mnohem častější hetero, homo nebo panromantická orientace – tu má podle statistik AVENu (Asexual Visibility and Education Network, pozn. red.) cca 80 % asexuálů. Do této skupiny patří také pár mladých studentů, Martina a David. „Fórum asexual.cz pomáhá zvýšit pravděpodobnost úspěšnosti seznámení,“ říká David, který má na problematiku pragmatický pohled ajťáka a právě díky tomuto fóru se s Martinou potkali. Klasickým seznamkám se David rovnou vyhnul, protože věděl, že s hetero dívkami mu to klapat nebude. „Mám zkušenosti se vztahy se dvěma heterosexuálkami, ale kupodivu neskončily kvůli sexu, spíš jsme si nesedli´osobnostně.“ Rodina o jeho asexualitě ví. „Mám dobrý vztah s mamkou, můžu jí důvěřovat. Nejdřív si doma mysleli, že jsem ještě třeba nenašel tu pravou nebo jsem se ještě neidentifikoval sám se sebou, ale když pak viděli, že už mám delší dobu vztah s Martinou, přijali to. S negativními reakcemi se nesetkávám, občas přijdou nějaké ty vtípky od kamarádů, ale nic ponižujícího.

„V tomhle hodně záleží, s jakým humorem dokáže člověk věci přijímat,“ doplňuje David.

Na otázku, co si myslí o zobrazování sexu třeba pornografii, odpovídá jeho přítelkyně Martina pro mnohé možná překvapivě: „Podle mě je to úplně v pořádku. Pro ty, kdo to vytvářejí, je to práce jako každá jiná. A že se na to někdo dívá, je přece pochopitelné, když má sex rád. My s Davidem milujeme seriál Sex ve městě, vyzobeme si z toho ty zábavné situace, vidíme to možná z trochu jiného úhlu, ale ten humor nás velmi baví, a to je sexem protkaný naskrz. Jsou to prostě jen jiné vztahy, než je ten náš. Každý vztah je unikátní.“

Sami sobě terapeuty

Přestože se o asexualitě v posledních letech hodně mluví, někteří odborníci ji dodnes neuznávají jako specifickou kategorii sexuální orientace. Tento názor v Česku zastává například Radim Uzel: „Nejedná se o sexualitu odlišnou od většiny společnosti. Existují prostě lidé s libidem vyšším, nižším nebo nulovým. Rozdíly mezi nimi jsou zcela plynulé a nelze vést hraniční čáru, kde končí normalita a začíná patologie nebo úchylka. Normální jsou zkrátka všichni. Jakékoli léčení je úplně zbytečné a nesmyslné. Ti lidé jsou se svou sexuální frigiditou smířeni. Jediným problémem je pak najít vhodného partnera stejných vlastností,“ říká sexuolog.

Jana to však vidí jinak, celá problematika je podle ní mnohem komplikovanější a hodně záleží na tom, zda ji člověk žije, nebo jen zkoumá na jiných. „Ano, spousta sexuologů tvrdí, že asexualita ne existuje jako samostatná orientace. Neradi to slovo vidí, možná proto, že se nevžilo zásluhou odborníků, ale zavedli si ho sami asexuálové, konkrétně Američan David Jay, zakladatel AVEN (Asexual Visibility and Education Network, pozn. red.). Ale popravdě mě to až tak moc nezajímá, je to názor lidí, kteří často asexuála nikdy neviděli. Ale například Amerika se v posledních letech hodně obrátila. Asexualita je v některých vysokoškolských učebnicích uváděna jako další orientace a momentálně vzniká nová generace terapeutů, kteří nejen vědí, že asexualita existuje, ale dokonce tu i někteří asexuálové sami dělají terapeuty,“ říká Jana.

Já osobně se jako novinář mezi odlišnými skupinami lidí i jedinci pohybuji v podstatě celý život a různost vnímám jako inspiraci.

Setkání s několika asexuály mě utvrdilo v jednom: lidé žijící svou odlišnost ukazují to, co nás spojuje, ne odlišuje. Tedy že každý z nás je především člověk, ať už (ne)spí s ní, s ním, nebo je mu jedno s kým.

„Měla jsem hlubší vztahy s lidmi, které jsem obdivovala. Ptala jsem se, jestli to není láska, ale představa intimností mi byla cizí.“ — Jana, asexuálka

Jak to vidí odborník?

„Asexuálové tvoří specifickou menšinu. Je to rostoucí komunita mužů a žen, které sexuálně nepřitahují jiné osoby. Nemají touhu po sexuálním styku, ale nevylučují něžné a hluboké přátelské vztahy. Pro asexuály je také příznačné, že jim sex nechybí, nevyhledávají ho, cítí se bez něj zcela přirozeně, nemají výčitky ani deprese. Sex neodsuzují, naopak jsou velmi tolerantní, mají nadhled a vhled, v tom jsou mnohem demokratičtější než jiné skupiny lidí. Láska není u asexuálů nijak neobvyklá, ale nenese stopy lásky tělesné. Asexuál kvůli nedostatku sexu nijak netrpí a je se svou životní situací spokojen,“ říká klinický psycholog Petr Křenek.

Zdroj: červencová Marianne
Autor: Michal Večeřa

Další novinky ze světa módy





Katalog slev

Katalog slev

Lady karta na Facebooku

Mapa slev v Mobilní bance

App Store - QR code

Mobilní banka pro Váš iPhone.

Google play - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Android.

Windows Phone - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Windows Phone 8.