Můj muž, jeho gauč

Zasadit strom, postavit dům (nebo si vzít hypotéku), zplodit syna. Svatá trojice mužských životních úkolů zůstává. A pak? Pak nic, pak už jen gauč.

Na první pohled působí všichni ti muži jako sympaťáci, co mají dobrou práci, šikovnou manželku, roztomilé dítě nebo děti) a partičku starých přátel školy, se kterými občas zajdou jedno. Jenže život jako z reklamy na stavební spoření nejde vést nonstop, někde se to musí ošidit. Kde asi?

„Rozhodně Pavlovi neupírám, že je schopný. Má náročnou práci, vrací se domů kolem sedmé, i tak si ale udělá čas na dceru… Jenže když malá spí a měl by konečně přijít čas, kdy budeme spolu, lehne si na gauč, vezme do ruky tablet a pak celkem rychle usne. Jasně, chápu ho, sama mám taky občas dost, jen už si nevzpomínám, kdy jsme se bavili jinak než takovým tím provozním způsobem, kdo vyzvedne dceru ze školky a kdo koupí chleba,“ vyprávěla mi před časem na kafi kamarádka Mirka s tím, že si čím dál častěji vedle svého muže připadá jako inventář, v lepším případě jako spolubydlící. Když jsem pak ty dva viděla spolu, nepřišlo mi, že by procházeli nějakou krizí, spíš mi blesklo hlavou, jestli Mirku tak trochu nepálí dobré bydlo, možná chce od svého muže nemožné. Jenomže pak jsem na jedné pracovní schůzce potkala Danu. A protože ji zrovna manžel pořádně vytočil, v rámci small talk během pracovního jednání z ní začaly padat úplně stejné věty jako z Mirky. „On snad předčasně dědkovatí nebo co. S druhým dítětem se to ještě zhoršilo, upnul se na děti a na mě už mu tak nějak nezbývala síla. A když už to s ním chci řešit, nechápe, o co mi jde. Vždyť se přece stará, pracuje, vydělává, tak prý co ještě chci,“ říká Dana.

Vyměním mytí škodovky za čas s dětmi

Pavel, unavený manžel mé kamarádky, mi nečekaně poskytl pohled i z druhé strany, když mi (posilněn pár pivy) zavolal se zoufalou otázkou, co má teda vlastně dělat.

Že mu Mirka stále předhazuje, jak není spokojená, a že on už prostě neví. „Koupil jsem nové auto, s dcerou každý den vstávám a dělám jí snídani, vydělávám peníze, snažím se Mirku nezatěžovat svými pracovními starostmi… Co víc by ještě chtěla?“ ptal se a já vlastně celkem chápala, že si připadá zmatený. Zamumlala jsem něco o tom, ať ji vytáhne někam na večeři, a hlavně ať vydrží pár hodin nevytahovat z kapsy chytrý telefon a soustředí se na to, co mu bude říkat.

„V některých případech má muž po narození dítěte skutečně pocit, že má splněnou společenskou a sociální povinnost,“ míní psycholožka Lucie Horníková, podle které dnes muži trochu narážejí na to, že nemají utvořený komplexní mužský vzor. Stačí se podívat na jakýkoli český film či seriál ze 70. a 80. let. Běžný večer? Zatímco žena ohřívá u umakartové kuchyňské linky párky k večeři a řeší s dětmi úkoly, muž myje na ulici vysněnou Škodu 105, případně čte noviny. Na gauči, jak jinak.

Současní otcové ale chtějí být jiní, nechtějí jen zpovzdálí sledovat, jak jejich potomci rostou jako z rychlíku. I když se nám to často nezdá, dnešní muži se mnohem více zapojují do výchovy, péče o děti i do běžného chodu domácnosti, než tomu bylo o generaci dříve. Podle psycholožky Horníkové nastává doba, kdy si i muži uvědomují, kolik toho trojboj rodina-práce-partnerství obnáší. Vlastně řeší klasické ‚ženské dilema‘, jak skloubit práci s péčí o děti, na druhou stranu žen se zase začal týkat stejný problém, s jakým se dříve po narození dětí potýkali nespokojení manželé remcající, že na ně žena nemá čas a že ji ‚pořád bolí hlava‘.

Když čekáme příliš

Co s tím? „Jasně že je skvělé, když si partneři najdou čas sami pro sebe, ale intimita přece nestojí a nepadá jen s časem, to je také dobré vědět. Pro významné zlepšení jsou podstatné spíše každodenní drobnosti, které vlastně nepotřebují ani moc času a energie: stačí se s dítětem v náručí vyptat, jak se ten druhý měl (a pak se soustředit na to, co odpovídá), dobré je také dělat věci spolu, ať už jde o cokoli. Třeba jít společně na nákup a při večeři řešit i jiná než obligátní rodinná témata. Právě tyhle drobnosti totiž znamenají, že si jeden druhého stále ještě všímáme, to ony jsou jádrem pocitu, že k sobě patříme,” radí psycholožka Pavla Koucká.

A možná je to ještě jinak. Možná od vztahů zkrátka očekáváme příliš, věčná spokojenost je přece sci-fi. „Manželská láska rozhodně není bezpodmínečná, patří k ní nenávist, znechucení, hořkost… Svého muže rozhodně nemiluji 24 hodin denně, 365 dní v roce. A on mě taky ne,“ napsala výstižně spisovatelka Ellen Vrana pro časopis Times. Je přece normální, že se vztahy mění, jednou máme pocit, že jsme nahoře, jindy dole. Což nakonec uznala i Mirka. „Došlo mi, že jsem najednou ve svém muži přestala vidět akčního kluka, do kterého jsem se zamilovala, mám vedle sebe muže, co chrápe na gauči, a nějak jsem si na něj ještě nezvykla. Věřím, že toho kluka v sobě pořád někde má, jen si asi myslí, že když se rozdá hlavně pro dítě, bude z nás šťastná rodina,“ říká Mirka. Ta nakonec svému muži na rovinu řekla: „Chceš zachránit manželství? Kup letenky do Paříže!“ A on: „Pro nás tři?“ „Ne, pro nás dva.“

Zdroj: únorová Marianne 2016
Autor: Kristýna Mazánková

Další novinky ze světa módy





Katalog slev

Katalog slev

Lady karta na Facebooku

Mapa slev v Mobilní bance

App Store - QR code

Mobilní banka pro Váš iPhone.

Google play - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Android.

Windows Phone - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Windows Phone 8.