MATKA, nebo FÚRIE?

Na co vaše děti nikdy nezapomenou? Výlet na Karlštejn spojený s návštěvou tvořivé dílny a aquaparku si pamatovat nebudou.

Zato scéna, kterou pravidelně vystřihnete kolem půl osmé, když ráno probíhá pomaleji, než jste měla v plánu, se jim do paměti vryje zaručeně. Ale vůbec to nevadí.

Před pár měsíci sbíralo na sociálních sítích lajky video, ve kterém starší ženy vzpomínaly, co všechno by v životě udělaly jinak. Hned několik z nich mluvilo o tom, že by trávilo víc času s dětmi, zrovna tak často ale zaznívalo, že by se víc věnovaly samy sobě. Ne, není to protimluv. Nenechte se mýlit, ono to s vaším vztahem k dětem a s tím, jak jednou budou ony samy bilancovat dětství strávené po vašem boku, hodně souvisí. Najít rovnováhu není vždycky snadné, navíc aktuálně se člověk musí vyrovnávat s poněkud přestřeleným kultem dítěte – občas to vypadá, že kdo dnem i nocí neřeší blaho svých potomků, je špatný rodič. Tyhle postřehy vám možná pomohou.

1. Vím, že potřebuješ batoh. Ale já chci šaty.

Když mi bylo asi tak dvacet, moje máma se mi svěřila, že si kvůli nám, dětem, odpírala spoustu věcí. Že si nikdy nekoupila nic hezkého na sebe, a protože táta neměl rád výlety a rodinné akce, nic s námi nepodnikala a zpětně má pocit, že si vlastně nic moc neužila. Na něco podobného se hodně těžko reaguje. A i když jsem slušně vychovaná, ani tenkrát mě nenapadlo říct něco v tom smyslu, že je úžasné, jak se kvůli nám obětovala. A dnes s odstupem to považuju přímo za chybu. Protože místo abych si ji z dětství pamatovala jako spokojenou a dobře naladěnou, ve vzpomínkách ji mám zapsanou jako utahanou a věčně tak trochu naštvanou.

To já si zrovna tuhle koupila boty, ačkoli původně jsme šli shánět nový batoh do školy. A výletu dám vždycky přednost před sobotním úklidem – drobečky a prach přece trpělivě vyčkají do našeho návratu. Tak snad si mě děti budou pamatovat s lepší náladou.

2. Pochopení, nebo vztek? Obojí!

Snažíte se kolem dětí chodit po špičkách a děláte, co jim na očích vidíte, aby zase nepředvedly nějaký vzteklý záchvat? A už vůbec jim neukazujete, že jste sama občas taky unavená nebo rovnou pořádně vzteklá? To je ale podle odborníků chyba rovnou dvojnásobná. Protože z dětí děláte rozmazlené sobečky, a navíc jim vlastně lžete, vytváříte totiž falešný obraz o sobě samé.

Dítě by přece mělo vědět, že jeho matka dokáže být občas fúrie, protože zrovna nestíhá kvůli věčnému dětskému vymýšlení. Anebo že je pekelně unavená, protože tisíckrát „nechci, chci, nemůžu, už tam budeme, tohle nejím, nechci jinou hračku než brácha, čurat, kakat, pít“ umoří každého. Když mně samotné povolí nervy, jsem pokaždé překvapená, že děti moje emoce unesou celkem snadno – možná lépe, než já ty jejich.

3. Kdo je tady chudáček?

Práce mě baví, a tak jsem vždycky pracovala, i když jsem měla hodně malé děti. A hodně malé znamená třeba i několikatýdenní. A tak jsem celkem často narážela na to, že mě někdo litoval. Anebo litoval moje nebohé dětí.

Ne, opravdu netrpí – věřte mi, daleko víc by trpěly, kdyby mě měly doma na mateřské na full time. Samozřejmě jsem to já, kdo s nimi ráno vstává a chystá snídaně a kdo večer připravuje večeře. Jen mi prostě nedělá dobře mít v hlavě jen plíny, kašičky a lego. Daleko spokojenější jsem, když kromě toho můžu dělat i něco dalšího.

4. Dovolená podle dětí? Nikdy!

Psychologové dnes zpochybňují dříve tak oblíbenou teorii o takzvaném kvalitním čase, podle které nevadilo, když s dítětem nejste pořád, protože se mu pak třeba hodinu věnujete maximálně intenzivně. Jenže něco podobného se těžko plánuje, mezi sedmou a osmou večer nemusíte mít na hlubokomyslné rozhovory o životě náladu ani vy, ani vaše děti. Zrovna tak teorie, že dobré dětství je jen takové, kde zážitek střídá zážitek, ať to stojí, co to stojí, příliš nemusím. Nejsem profesionální animátor ani Rothschild.

A nechápu rodiny, ve kterých se dovolená vybírá podle toho, aby se tam líbilo především dětem – pěkně děkuju! Na druhou stranu si myslím, že když už člověk děti má, měl by si je užít. Protože dětství vážně hodně rychle uteče – sama mám jedno dítě už dospělé, a tak si snad můžu dovolit trochu toho sentimentu.

5. A teď ti řeknu…

Miluju, když se mnou moje děti chtějí mluvit. I když někdy to bohužel dělají všechny čtyři najednou a každý hovoří o něčem jiném, takže se v tom vzhledem k jejich zájmům proplétají vlaky, umění a třeba výběr vysoké školy. Vlastně miluju i to, že se tahle scénka často odehrává dost pozdě večer, kdy bych si třeba radši četla nebo jen tupě zírala do zdi. Jenže vím, že u těch nejstarších to není samozřejmost, a troufám si tvrdit, že je to odměna za to, že jsem s nimi mluvila a naslouchala jim celé ty roky předtím.

6. Teorie neumetené cestičky

Protože jsem nikdy neměla příliš času dělat dětem taxikářku a rozvážet je po kroužcích, byly vždycky poměrně dost samostatné, což je pro život určitě plus. Vyplatila se i určitá míra rodičovské lakotnosti – nic nedonutí teenagera pracovat tolik, jako když trváte na tom, že mu poskytujete kapesné v dostatečné výši, ačkoli někteří spolužáci mají dvakrát takové.

7. Teď jdeme do kina. Sami

Narození dětí zamává s každým vztahem, ale při všech svatých, neoslovujte se navzájem „mamko“„taťko“ ani nijak podobně. Děti by také určitě měly vědět, že chcete spolu někdy být sami. Takže až pozvete babičku nebo chůvu, abyste si ve dvou vyrazili do kina, hlavně se jim za to neomlouvejte. Jednou se jim tahle zkušenost bude ve vlastním vztahu hodit.

Zdroj: srpnová Marianne 2016
Autor: Anna Kunešová

Další novinky ze světa módy





Katalog slev

Katalog slev

Lady karta na Facebooku

Mapa slev v Mobilní bance

App Store - QR code

Mobilní banka pro Váš iPhone.

Google play - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Android.

Windows Phone - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Windows Phone 8.