Když mozek potřebuje RESTART

Pokud máme unavené tělo, lehneme si. Ale co mozek? Je úplně jedno, v jaké jsme poloze, když po něm bez přestání chceme výkon na plný pecky.

Když jsem byla malá, koukala jsem do stropu a v hlavě mi běžely příběhy. Obvykle o tom, jak se do mě zamiluje ten, do kterého jsme zrovna byla zamilovaná já, ať už zpěvák, herec, nebo kluk odvedle, a jak se k sobě přes mnohá nedorozumění konečně dostaneme, padneme si do náručí a dlouze se políbíme. Dál tehdy moje fantazie nesahala. Anebo jsem jenom tak s prominutím čuměla do blba a bylo mi fajn. Jenže jsem dostávala vynadáno za zevlování a nicnedělání. A tak jsem se musela usmát, když jsme si před časem vyměňovali e-maily s psychiatrem Radkinem Honzákem a on mi udělil mimo jiné jednu malou soukromou radu: „Jestli máte, vážená, problém, každý den sedněte, dejte nohy na stůl a civte půl hodiny do zdi. S úctou RH.“ Ha! Takže já byla v pubertě vlastně vizionář a začínající psychoterapeut.

Dopřávala jsem svému mozku lázně, aniž bych o tom věděla.

Mezi minulostí a budoucností

Schválně, kolik se vám najednou honí v hlavě myšlenek. Třeba si čtete knížku, jenže do toho se vloudí: co udělám k večeři, jestli tomu Toníkovi nebude na škole v přírodě pršet, sakra, kde mám telefon, abych se podívala, jaké bude tenhle týden počasí… V lepším případě i při rozběhané mysli pořád ještě vnímáte obsah knížky, v horším otáčíte stránky, aniž byste věděla, co se tam děje.

Představte si, že by každý váš prst musel dělat něco jiného, jeden míchat polívku, druhý plést, další psát… Nejenže byste to zřejmě po několika minutách, možná vteřinách přestali zvládat, ale na konci byste padli vyčerpáním. A mozek? Kdo se ho konečně zeptá, jestli toho na něj není moc? Jenže my ho místo toho zavalujeme minulostí (tohle jsem neudělala, proč jsem udělala tamto, byla to hloupost… ) i budoucností (co bude, když, co nastane, když, jak tohle vydržím… ).

A kde je přítomnost? Třeba zrovna civění do stropu? Vždyť často stačí jen tak koukat, pozorovat, všímat si. Na to je ale dnes člověk zvyklý asi tak jako na mytí ve studánce za pomoci pemzy.

Právě momentální pozorování se před pár lety dokonce dostalo do učebnic a psychologických a psychiatrických příruček jako základ metody zvané mindfulness. Ta je založená na často omílané klasice – přítomném okamžiku bez výčitek z minula a plánů do budoucna. Vychází z buddhistického učení a dovedností a mezi námi, když jsem si četla odborné definice mindfulness, můj mozek se hrůzou trochu chvěl: Všímavý stav mysli je spojen se zaměřením pozornosti na přítomný okamžik, s omezením pojmového myšlení (nekonceptuálním pozorováním jevů), s důkladným uvědomováním si všeho, co přichází do našeho vědomí, přičemž se toto děje s postojem otevřenosti, nehodnocení, neulpívání, zájmu a neusilování.

Opice v nás

Tak to ne. Učit se všímavost přes vědce mi přišlo jako z bláta do louže. Začala jsem pátrat u kořenů a našla krátký, jednoduchý a trefný výklad z pohledu buddhistického mnicha. V našem mozku prý straší část, kterou nazývá opičí mozek. A ten s prominutím nezavře hubu. To je samé blablabla, jéjejé, jako by v něm běhaly miliony pomatených tvorečků a překřikovaly se. Dá se nějak vypnout? Ano, dejte opici banán, zaměstnejte ji.

Pomůže, když ji necháte sledovat dech – nádech, výdech, nádech, výdech… Opičí mozek se zklidní.

„Mnoho lidí si myslí, že doopravdy meditují, jen když se dlouho plně soustředí a s vážnou tváří nemyslejí vůbec na nic. Ale tak to není.

Meditovat můžete vždy a všude, stačí na to klidně dvě nebo tři sekundy, když si dáváte kafe nebo když máte obchodní schůzku,“ konstatuje buddhistický mnich Mingyur Rinpoche ve své přednášce o meditaci pro server The Huffington Post. Pro začátek prý stačí jen pozorovat nááádech, výýýdech. „S myšlenkami nemá cenu bojovat, ty tam budou, důležité je nepřestat se soustředit na dech.

A protože dech je vždycky s námi, můžete meditovat všude,“ doplňuje.

Zaseklý tablet

Co vlastně hrozí, když mozku nakládáme víc, než snese? Stejně jako nohy, ruce nebo třeba záda, jednoho dne řekne dost. Jenže zatímco končetiny a trup vás zaženou do postele a řeknou si o nějakou tu mast nebo pilulku proti bolesti, mozek se může vymstít mnohem hůř. Začne s nadsázkou bláznit. Nejdřív budete hodně zapomínat, taky budete unavení, podráždění, plačtiví, ale můžou se přidat i úzkosti. A taky můžete po čtyřicítce zblbnout, alespoň podle toho, co říkají výzkumníci z Melbourne Institute. Ti tvrdí, že když je vám přes čtyřicet, neměli byste pracovat víc než pětadvacet hodin týdně, protože ono ve výsledku nejde samozřejmě jen o samotné zaměstnání, ale i povinnosti v rodině a domácnosti, která vás a váš mozek vyčerpávají. Takže si svých čtyřicet hodin v konečném důsledku napracujete hravě.

Princip mozkového chaosu vysvětluje na stránkách mitvsehotovo.cz i Sofya Rozhoňová. Ta přirovnává přebytek myšlenek v hlavě k otevřeným programům mobilu nebo tabletu – když jich je moc, zařízení se zasekne. Protože prostě neví, co dřív. Podobně podle ní funguje i naše operační neboli krátkodobá paměť – pokud ji zahltíme a myslíme na něco, co vůbec není důležité, nedokáže se ve finále vůbec soustředit ani na ty zásadní věci. Sofya Rozhoňová dává docela jednoduchou radu, jak se chaosu vyhnout, stačí prý přenášet zbytečné myšlenky na jiná paměťová média.

Jak se to dělá? Poznamenávejte si své myšlenky, nápady, webové stránky, které vás zaujaly, úkoly a podobně. Někdo využívá mobilní aplikace, jinému stačí obyčejná tužka a papír, pedanti si možná založí novou složku v počítači a chaotici (jako já) sami sobě posílají maily nebo esemesky.

Pošlu, vypustím. A můžu spokojeně civět.

Mozkový restart ale není jen civění do prázdna a čmárání poznámek po papírkách. To je, jako byste přijeli do lázní a oni vás hned na ulici namočili do léčivé vody a pak mokré poslali na nádraží, ať se jedete vyspat domů. Aby bylo mozkové wellness účinné, musíte k němu přidat ještě správné jídlo a pohyb.

Mozek je totiž žrout, padne na něj pětina energie, kterou spotřebováváte. Obzvlášť miluje cukry. Jablka, banány, vejce, ale i zelený čaj, citron nebo ovesné vločky. A oříšky samozřejmě. Dopřejte mu i pohyb, třeba obyčejné běhání. A taky pořádně spěte, radujte se z nesmyslů, pouštějte si hudbu, co máte rádi, hodně se smějte.

A hlavně civte do zdi!

Zdroj: zářijová Marianne 2016
Autor: Klára Mandausová

Další novinky ze světa módy





Katalog slev

Katalog slev

Lady karta na Facebooku

Mapa slev v Mobilní bance

App Store - QR code

Mobilní banka pro Váš iPhone.

Google play - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Android.

Windows Phone - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Windows Phone 8.