Kdo se bojí autority?

Prezident Masaryk byl autoritou. Taky Jan Pavel II. nebo Václav Havel. A dnes? Ke komu vzhlížíme? A potřebujeme ještě vůbec k někomu vzhlížet?

Na otázku, kdo je pro vás autorita, odpovídali účastníci jedné internetové diskuse takhle:

Kdo ji v dnešní době má?

Já jsem autorita.

Nikdo.

Cha, autorita, jo?

Autoritu neuznávám.

Peču sama za sebe.

Kde dnes autoritu hledat? A má cenu ji vůbec hledat?

Když se před časem zeptal časopis Respekt historika Pavla Kosatíka, kdo je dnes pro něj autoritou, odpověděl, že žádnou všeobecnou nevidí, sám za sebe pak jmenoval spisovatele Ludvíka Vaculíka.

Kněz Tomáš Halík uvedl třeba filozofa Jana Patočku a sociologa Milana Petruska, z žijících pak filozofa Jana Sokola a politika Petra Pitharta. Na rovinu, víte přesně, co jsou všichni jmenovaní zač? Jestli ne, nestyďte se za to.

Žijeme v době, ve které musíte osobnosti tohoto typu lovit ve skrytých vodách. Protože na zpravodajských serverech, kde většina lidí shání informace, se s nimi příliš často nesetkáte. Občas se tak zdá, že je autoritou třeba modelka, která se stará o opuštěné pejsky.

A když se začnete po autoritách poohlížet třeba mezi politiky? Už z významu slova – pochází z latinského autocritas, což je podpora, záruka, jistota, spolehlivost a přeneseně taky vzor a příklad – je jasné, že jsme trochu vedle.

„Je to těžké, když si i nejvyšší státní úředník získává autoritu tak, že se vlísává do přízně davů. Pohrdá dohodnutými pravidly, což se sice mnoha lidem líbí, ale důsledky jsou katastrofální,“ míní psychiatr Radkin Honzák.

Na druhou stranu nemá cenu si namlouvat, že dříve to bylo s politiky v tomto ohledu výrazně jinak. Za první republiky se sice obdivně vzhlíželo k prezidentu Masarykovi, ten autoritou rozhodně byl, ale politikařilo se stejně tvrdě jako dneska, možná i vynalézavěji.

Třeba ministr Jiří Stříbrný, známý fešák obletovaný ženami, musel v rámci politického boje čelit křivému nařčení ze syfilitidy. A korumpovalo se stejně intenzivně jako dnes, na politiky se proto lidé dívali s rezervou už tehdy.

Došla jména?

Na druhou stranu, přirozených autorit bylo dříve přece jen víc. Podle Radkina Honzáka nastal úpadek autorit hlavně s volnou výchovou. „Často je spíš projevem nesystematičnosti než tím, za co se vydává – tedy rozvojem osobnosti dítěte. Jak může být autoritou (a nějakou dobu by měl být!) rodič, na kterého si dítě může houknout a diktovat mu? Co si o svých možnostech dítě bude myslet, až vyroste? Že si může dělat všechno, co chce,“ dodává. Možná vám v dnešní svobodomyslné době připadá slovo autorita příliš tvrdé a přemýšlíte, zda se neobejdeme bez nich. Minimálně dospívající chlapci ale autority k správnému vývoji potřebují. Jak uvedl publicista Roman Žižlavský na serveru Psychologie.cz, ženy se stávají ženami přirozeně, skrze cykly přírody, ale chlapce dělají mužem zase jen další muži.

Jenže v mnoha rodinách chybí první přirozená autorita – otec –, ty vnější nejsou nebo se přes balast vzorů dnešní doby dají jen těžko objevit. Roman Žižlavský vypočítává, koho chlapci mohou potkat a kdo se za vzor-autoritu nabízí: upravený metrosexuál (i když dnes spíš lumbersexuál), tvrdý podnikatel, citlivý hledač absolutna, rozevlátý bohém, hospodský Pepík v zapocené košili, sportovec nebo politik s vypasenou tváří. Poměrně slušná estráda…

Suttnerová, Plamínková a spol.

Dali jsme hlavy dohromady a zamysleli se, kdo je autoritou pro nás. Za sebe říkám, můj táta, můj děda (maminku a babičku vynechávám, protože k nim mám vztah spíše jemně ženský), dále například zakladatel dětské onkologie Josef Koutecký, lékaři Jan Pirk a Pavel Pafko nebo herec Jarda Dušek, přestože mu občas nestačím rozumět.

V redakci padlo i jméno Františky Plamínkové, novinářky a političky popravené nacisty. Nedávno její příběh připomněl vyhledávač Google po celém světě, ale kdo ji v Česku vlastně zná? Obdivuhodná nám přijde třeba i Bertha Kinská Suttnerová, česko-rakouská novinářka, spisovatelka a pacifistka, která jako první žena dostala v roce 1905 Nobelovu cenu míru. Mimochodem, Alfred Nobel byl do ní zamilovaný, ale musel se spokojit s přátelstvím, Bertha byla provdaná za jiného muže.

A co třeba matka Tereza, Milada Horáková… Vlastně je škoda, že ve výčtech známých autorit bývají téměř výhradně muži.

Zachrání nás Karel IV.?

Radkin Honzák při dotazu na autority vzpomíná třeba na profesora Seklu, který se nebál v padesátých letech minulého století říci, že biologii dělíme na normální a sovětskou. „Představiteli té sovětské podle něj byli odvážný železničář Mičurin, senilní bába Lepešinská a podvodník Lysenko. Morální autoritou byl pro mě osobně Václav Havel.

Na politické scéně je to dnes Karel Schwarzenberg, ve veřejném životě například Jiřina Šiklová a v pracovním životě plno kolegů a kolegyň, kteří a které nepodléhají módním vlnám a ve shodě s Kafkovým aforismem kráčejí rovnoměrnými kroky, zatímco ostatní kolem nich tančí dobové tance,“ vypočítává.

„Možná že se některým lidem zdálo, že oslav Karla IV. bylo přespříliš, ale to je přesně taková, ač drobně zidealizovaná, autorita, která by nám mohla ukazovat cestu,“ vysvětluje Radkin Honzák. Autority totiž mají smysl i dnes. To, že někoho uznáme jako autoritu, nám pomáhá, když v životě nevíme, kudy kam. Psychologové totiž v podobných situacích radí mimo jiné vrátit se do doby, kdy jsme autority uznávali. I ideály totiž občas mohou pomoci vrátit ztracený smysl života.

Zdroj: srpnová Marienne 2016
Autor: Klára Mandausová

Další novinky ze světa módy





Katalog slev

Katalog slev

Lady karta na Facebooku

Mapa slev v Mobilní bance

App Store - QR code

Mobilní banka pro Váš iPhone.

Google play - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Android.

Windows Phone - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Windows Phone 8.