Diagnóza morous

Proč se z tolika zábavných a energických mužů po pár letech stávají líní mrmlalové? Mohou za to hormonální změny, nebo se prostě jen s věkem chovají víc tak, jak jim přirozenost velí? A proč někdy morousovatění začíná už pár let po třicítce?

Ať vyrazíte do divadla, muzea nebo na dovolenou, pokaždé narazíte na skupinky žen, které se zjevně velmi dobře baví. Není pravděpodobné, že by všechny byly rozvedené nebo vdovy. Dokonce není pravděpodobné ani to, že si všechny ty kamarádky jen tak odskočily od svých mužů. Nejspíš je to přesně tak, jak před časem shrnula jedna moje známá: „Prostě muže nikam nedostanu, leží na kanapi a nadává na politiku.“

Nejsem žádnej kamzík!

Cože? Ten zábavný společník, kterého jí, pokud vím, všechny kamarádky záviděly? Ten sportovec, který ještě před pár lety na kole utahal chlapy o deset dvacet let mladší? Abych jí uvěřila, vylíčila mi několik pokusů, kdy se ho snažila dostat ven – třeba romantický víkend v malých východočeských lázních prý skončil málem rozvodem, protože muž odmítl opustit bezpečí kolonády a přilehlého parku, kde hodlal sedět na lavičce a číst si (když už mu Jana nedovolila ležet v pokoji). A výlety po okolních kopcích označil za zbytečně hopsání s tím, že není žádný kamzík.

Určitě si říkáte, že u vás doma to takhle nedopadne, protože nikdy nedopustíte, aby se váš partner do podobné letargie vůbec dostal. Taky v to doufám, ale bohužel, některé příznaky morousovatění už doma pozoruju a není mi úplně jasné, jak je potlačit. Můj sotva čtyřicetiletý muž třeba před časem pravil, že už ho nebaví rozjíždět v práci něco nového, protože na to nemá tolik energie jako ti mladí, čímž myslel jednoho třicetiletého (!) kolegu.

Kamarádčin ještě mladší přítel si zase pokaždé, když mají někam vyrazit, stěžuje, že: „Tam budou lidi, vedro, vítr, zima, je to daleko, proč se tam potáhneme, zase si namůžu stehenní svaly, protože je to do kopce, moc z kopce, samá rovina, kde nic není, divadlo bude nuda jako minule, škoda peněz za lístky, déle než do desíti tam ale nebudeme, ne?“

Tady mě píchá…

Mužské morousovatění vůbec není výmysl věčně nespokojených žen, před časem ho doložila i jedna britská studie, v jejímž rámci vědci studovali chování více než deseti tisíců mužů a žen kolem padesátky. Výsledek? Podle jedné z autorek, Elizabeth Breezové, jsou ženy na rozdíl od mužů s přibývajícím věkem stále bezstarostnější. Hlavně proto, že z nich postupně opadávají namáhavé starosti s rodinou, které jim do té doby svazovaly ruce. Zdá se logické, že lékem na mužskou s věkem se zvyšující protivnost je jejich větší zapojení do každodenního kolotoče kolem dětí a domácnosti, samospásné to ale asi není. Třeba můj táta sice vařil, ale i tak byl morousem par excellence – od sedmi večer se u nás doma smělo mluvit jen šeptem, pokud vůbec, protože ho to rušilo.

Pamatuju si taky, jak ho máma prosila, aby aspoň občas vyrazil třeba do hospody, ale s ním to nehnulo. Když se vypravil na setkání s někdejšími spolužáky, byla z toho událost roku, a stejně tam vydržel jen hodinu a půl. Dal si kafe a před setměním byl doma.

Mužský přechod

Možná si říkáte, že je to lepší než klasická druhá míza, postihující nejčastěji muže kolem padesátky. Jak ale tvrdí rodinný poradce Petr Šmolka, „většina podobných sokolíků se po čase s poněkud polámanými křídly docela ráda vrací do původního hnízda“. Ano, i tohle je způsob, jak se někteří muži vyrovnávají s krizí středního věku, která se obvykle objevuje po čtyřicítce. Právě tento věk je životním zlomem, kdy mužům dojde, že pokud dosud svět nezměnili, už to asi nedokážou, a takovou ránu ne každý ustojí. Může se přidat vyhoření z práce a únava z dlouholetého vztahu, navíc děti odrůstají a svět plný moderních technologií zrychluje. Člověk může mít pocit, že mu ujíždí vlak. Nicméně skutečně vážné potíže způsobené hormonálními změnami má podle sexuologa Pavla Turčana asi jen každý desátý muž, u většiny z nich jde spíše o psychiku.

A pak je tu to podlomené zdraví. Zatímco dvacet let muž všechno přecházel, snad včetně rýmičky, najednou se do toho začnou pokládat. Přinejmenším někteří.

Začnou vám najednou popisovat, co jim kde lupe, ukazují kdejaký pupínek a běda, když jim nevěnujete dost pozornosti, můžete se pak dozvědět, že vás ani nezajímá jejich utrpení. O důvod víc, aby si někam zalezli, trucovali a mrmlali. Odrazit stížnosti na zdravotní problémy sarkasmem se zásadně nedoporučuje, protože smysl pro humor v některých ohledech klesá spolu s hladinou mužského pohlavního hormonu, která za těmito změnami částečně stojí.

Taky se připravte se na to, že pokud má váš muž sklony tu a tam něco zapomenout, postupem času si nebude pamatovat nic. Je přitom jedno, kolikrát mu to řeknete. „My takhle ve středu naplánujeme výlet na sobotu – pěkně s předstihem,“ říká pětačtyřicetiletá kamarádka, s tím, že její muž pak obvykle v pátek přichází s tím, co budou dělat o víkendu a že má takový skvělý nápad, kam by mohli vyrazit… Problém s pamětí a pohodlností se ale zdaleka netýká jen mužů, když k sobě budeme upřímné, taky bychom možná občas radši jen tak ležely, ale většinou to z nějakého praktického důvodu nejde. Což nás dál udržuje ve slušném nasazení.

„Já si myslím, že muži jsou od přírody spíš líní a mně se čím dál méně chce do věcí, které nejsou potřeba. Nemusím přece už předvádět, že jsem nejsilnější samec v okolí,“ přiznal mi muž, který začíná v čím dál větší oblibě chovat osamělé přechody horských hřebenů. A já je mám v oblibě taky – protože si zase podniknu něco svého.

Zdroj: červencová Marianne 2016
Autor: Anna Kunešová

Další novinky ze světa módy





Katalog slev

Katalog slev

Lady karta na Facebooku

Mapa slev v Mobilní bance

App Store - QR code

Mobilní banka pro Váš iPhone.

Google play - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Android.

Windows Phone - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Windows Phone 8.