3, 2, 1… zpomalte!

Nemáte čas. Nestíháte. Pospícháte. Máte pocit, že teď už nemůžete zastavit? Ale můžete! Tohle je návod na bezbolestný přechod z doby fast na dobu slow.

Jím rizoto s hříbky a parmazánem. Sedím sama u stolu a snažím se soustředit jen na to, co mám na talíři. Jenže mi to moc nejde. Během těch patnácti minut, co obědvám, přečtu tři příchozí zprávy na messengeru, oči mi zabrousí na text na stránce v otevřeném časopise a jednou neodolám nutkání a přečtu si mail, jehož příjem mi ohlásilo lehoučké zavibrování. A to jsem se tak snažila být tady a teď a užívat si jen každé sousto. Píšu o tom proto, že jsem to dostala za domácí úkol od jogínky Šárky Konečné. Poté, co jsem na hodinu přiběhla až po úvodním óm, mi řekla, ať se koukám snažit si co nejčastěji uvědomit, kde právě sedím a co přesně tam dělám.

„Z lekce jógy si v momentu, kdy přijdete na poslední chvíli nebo pozdě, vůbec nic neodnesete. V takovém případě se vždycky ptám: proč lidé vlastně chodí na jógu? Aby čelili dnešní uspěchané době? Dnešnímu fast způsobu žití? Jóga nás učí být tady a teď. Pokud jsme na pracovní schůzce, buďme plně přítomni. Pokud nakupujeme, nakupujme.

Pokud čteme, čtěme. Buďme u toho, co právě děláme.

Když budeme bedlivě poslouchat někoho, kdo se nám snaží vysvětlit nový účetní systém, vlastně se staneme větším jogínem než člověk, který přiběhne na lekci deset minut po jejím začátku a se zaťatými svaly bude stavět jednoho bojovníka za druhým,“ promlouvala mi jogínka do duše.

Snažím se na její slova myslet. Jenže roztěkanost je moje druhé jméno. A nejen moje.

Podle psychologů raketově přibývá lidí, kteří neumějí vypnout, nic nedělat a být o samotě (bez mobilu v ruce). Důvod je ten, že máme víc možností, víc technologických vymožeností, víc informací i víc známých než kdy jindy. Jenže den má pořád jenom dvacet čtyři hodin. Což je důvod k panice, tísni či úzkosti.

Bolestná brzda

Na kvapíkové tempo poslední dobou dojelo hned několik mých známých. Když mi Dana dva dny neodpověděla na pracovní e-mail, přišlo mi to jako věčnost, vždycky odpovídala do půl hodiny. Zavolala jsem jí a ona mi řekla, že je nemocná. „Tak s teplotou snad můžeš být na mailu,“ poznamenala jsem ironicky. „Ne, nejsem na mailu a nebudu ještě další dva týdny. Nemám chřipku, zhroutila jsem se,“ řekla mi.

Další moje známá, Kateřina, u sebe od své náhlé panické ataky, která ji nedávno přepadla v hektickém pracovním nasazení, raději nosí číslo na psychiatra. Pro všechny případy.

Co se to s námi všemi děje? „Problém je, že většina lidí žije v nevědomí. Nežijí svůj život, jsou sluhové systému. Podlehli iluzorním hodnotám, a to je tlačí do výkonu, který není slučitelný s celkovou životní rovnováhou. Výsledkem je narušení hormonálního systému a nekompetentnost imunitního systému. Běžné symptomy? Únava, poruchy spánku, opakované záněty, úzkosti, deprese, nemoci štítné žlázy, bolesti hlavy či poruchy menstruace,“ říká bez servítků k problematice rychlých životů holistický lékař Jan Vojáček.

Sami sobě retardérem

Asi nikomu se nechce čekat, až dopadne na dno, aby se mohl znovu odrazit. Jde o to si uvědomit, že ne všechno, co je rychlé, je dobré. Rychlost je novodobý fenomén. Cestujeme ultrarychlými letadly. K práci používáme rychlé připojení. Konvice musejí být minimálně rychlovarné… Všechno nám to v původním plánu mělo ušetřit čas, jenže omámení rychlostí se nám poněkud vymklo z ruky. Podle průzkumů spíme o hodinu a půl méně než před sto lety. Novodobý slovník v Japonsku má zajímavé slovo - karoši, tedy smrt z přepracování. Syndrom vyhoření postihuje čím dál mladší lidi, klidně i pětadvacetileté. Navíc posedlost výkonem nás neopouští ani ve volném čase. Převládá aktivita, při které lidé sportují a chtějí výsledek co nejdřív. Přitom to nejzásadnější pro zdravé tělo i duši je odpočinek.

„Jsem přesvědčený o tom, že cesta ven existuje, jen každý musí převzít odpovědnost za svůj život a zdraví. Nutná je i motivace dělat změny. A to každý den. Pracovně jim říkám odpojení od matrixu,“ říká Jan Vojáček. Zatímco rychlost je synonymem pro uspěchanost, akci, netrpělivost a napětí, pak pomalost značí klid, vnímavost a trpělivost. Jenže jak si uchovat pomalost, když všichni kolem tak spěchají? Začněte s drobnostmi. Je totiž důležité mít v hlavě vlastní retardér, který zpomalí, když to podle vás má smysl.

Slow v jídle

O hnutí Slow food jste asi slyšeli.

Jeho duchovním otcem je Ital Carlo Petrini, který před třiceti lety vyhlásil nepsanou válku fast foodu, a to nejen v tom smyslu, že není úplně o. k. cpát se párkem v rohlíku za běhu do kanceláře. Petrini začal jako první důsledně zdůrazňovat, že vše, co jíme, by mělo být vypěstované, uvařené a snědené v poklidném tempu. Pomůžeme tím nejen sami sobě, ale navíc podpoříme i místní produkty a kulturu stolování.

Žádné hotovky ohřáté v mikrovlnné troubě, vyznavači slow food vědí, že poctivé jídlo přináší nejen prach obyčejný pocit zasycení, ale i radost. Na druhou stranu, nic nového pod sluncem.

Gastronom Anthelme Brillat-Savarin už před dvěma sty lety tvrdil, že osud národů závisí na způsobu, kterým se krmí. Asi by se nestačil divit, kdyby viděl naše stravovací návyky dnes. Pokud to se slow myslíte vážně, ale nechcete si dělat násilí, začněte třeba tím, že se zaměříte na jedno jídlo denně, které si dopřejete v té nejlepší kvalitě a v klidu pěkně u stolu. Mimochodem, některá jídla jsou vlivem času mnohem lepší i zdravější. Třeba prosciutto, které se nechává zrát, kimči, japonský fermentovaný salát ze zelí, nebo parmazán, sýr, který zráním chutná čím dál lépe. Takže: fast food je mrtev, ať žije slow food!

Slow v kráse

I v péči o zevnějšek se projevuje pomalost - už třeba tím, že je důležité vyšetřit si na ni čas. Asiatky, jejichž každodenní péče o pleť se skládá klidně i z dvanácti bodů, vědí své. Nestačí se spolehnout na zázračná séra, která se dají bezmyšlenkovitě aplikovat minutu před spaním. Aby anti-aging látky z kosmetických přípravků předaly pleti to, co mají, musíte je správně aplikovat. Annic Lefol-Mallosse, kosmetická odbornice ze značky Vichy, doporučuje každý krém aplikovat masáží. Jen je třeba tomu věnovat pět minut času. Krém nanášejte tahy od nosu směrem ven z tváří, tlakem a pak tahem směrem dolů ošetřete také nosoretní rýhy. Jemným tlakem natřete krém i zespodu na bradu a obličejovou masáž zakončete pevným tiskem spodní části dlaně v oblasti mezi obočím.

Slow v sexu

Pomalost se může kladně projevit i v sexu. A není k tomu třeba osvojit si tantrické praktiky jako zpěvák Sting, který před lety v médiích proklamoval, že se díky tantře dokáže milovat i několik hodin v kuse.

Důležitější bývá pochopit, že i v sexu je klíčová cesta, ne cíl. Jenže většina z nás se honí i v sexu, tentokrát za orgasmem. Škoda. To nesoustředění se na cíl může být mnohem příjemnější.

Slow v práci

Přejít z módu fast do módu slow je důležité i v práci, o tom, že je mozek výkonnější, když trochu zvolníme, existuje mnoho výzkumů. V knize s lákavým názvem Odpočinek. O štěstí a nicnedělání píše autor Ulrich Schnabel hned na dvou stech stránkách o tom, že nedělat vůbec nic je skvělé. A že dostatek odpočinku prospívá kreativitě.

Jiní odborníci zase přišli s tezí, že odpolední zdřímnutí je ta nejlepší věc, kterou můžete pro svou výkonnost udělat. Umělci i vědci vám potvrdí, že geniální myšlenky často přicházejí v noci, v polobdělém stavu, kdy si mysl jen tak bloumá. Podobné momenty se jen zřídkakdy objevují v okamžiku, kdy koukáte do monitoru a usilovně přemýšlíte, naopak procházka nebo sprcha často rozproudí nejen krev, ale i mozkové závity.

Chůze je mimochodem skvělý způsob, jak se na slow životní mód naladit. „Chůze může dokonce zmírnit naše nutkání zrychlovat. V autě, ve vlaku nebo letadle se nabízí příslib většího výkonu a větší rychlosti. Naše těla obsahují zabudovaný rychlostní limit, právě chůze nás učí zapomínat na zrychlení,“ říká Carl Honoré, autor knihy Chvála pomalosti.

Klasikou je vystoupit z MHD o zastávku dřív a dojít do práce pěšky, je ale těžké nevymlouvat se na počasí a hlavně na to, že pěškobusem budeme na pracovišti asi o patnáct minut později. Jenže právě tahle čtvrthodinka stojí za to - proberete se a okysličíte si plíce a hlavu. I duši. Protože jak napsal Milan Kundera v románu Pomalost: „Když se věci dějí moc rychle, nikdo si nemůže být ničím jistý, dokonce ani sám sebou.“ Není čas trochu ubrat?

Zdroj: prosincová Marianne 2016
Autor: Kristýna Mazánková

Další novinky ze světa módy





Katalog slev

Katalog slev

Lady karta na Facebooku

Mapa slev v Mobilní bance

App Store - QR code

Mobilní banka pro Váš iPhone.

Google play - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Android.

Windows Phone - QR code

Mobilní banka pro Váš telefon s operačním systémem Windows Phone 8.